Den 12 | Life Designer
Krásný středeční den!! Také vám prosinec tak neuvěřitelně rychle utíká? Sotva jsem se stačila rozkoukat, bude polovina naší Velké vánoční soutěže za námi. A hádám, že ta druhá půlka uteče ještě rychleji. Než se tak ale stane, musím vám rozdat ještě hromadu úžasných cen. A co to bude dnes? Diář Life Designer. Tedy on to vlastně není klasický diář.
Life Designer totiž obsahuje kromě prostoru pro plánování a zapisování praktických nápadů a poznámek i mnoho stran pro osobní rozvoj, realizaci vlastní vize a pro průběžnou (sebe)reflexi. Více se o diářích i celém projektu Life Designer dočtete v naší recenzi. Já tedy jen dodám, že tento plánovač opravdu stojí za to. Pokud chcete od roku 2019 něco víc, pokud chcete svůj život konečně nakopnout, dát mu ten správný směr a realizovat své plány a vize, tak tady k tomu máte skvělého pomocníka. Jasně, všechna ta dřina bude jen a jen na vás. Ale když víte kam směřujete a čeho chcete dosáhnout, jde to všechno snadněji. A přesně s tím vám diář Life designer pomůže.
Slevový kód FLEPPI10 vložte při objednávce v e-shopu Life Designer do pole „Vložit slevový kód“ a potvrďte šipkou.
Výhercem se stává:
Dokončila jsem závěrečnou práci, obhájila jí a složila závěrečné zkoušky.
Řeším pořád nějaké překážky, některé jsou lehčí, jiné těžší, o té nejtěžší zatím nedokážu mluvit, ani psát.
Mou největší překážkou byla zdravotní komplikace – Ke konci roku 2017 těžký zápal plic, následný otok plic a mozku prodělaný v Bolívii na rodinné dovolené, kdy mě museli uvést do umělého spánku na 2tydny. Po návratu do ČR intenzivní rehabilitace, abych se doslova naučila znovu chodit, psát, ovládat jemnou motoriku..
Následné nekonečné a opakované kontroly na všech možných odděleních, které ještě stále nemají konce ? ale naštěstí vím, ze mám skvělou podporu v rodině i v práci a snažím se soustředit na plánování jen toho pozitivního v životě – svatba, stavba domečku a starání se o zdraví a pohodu nejen moji, ale i v rodině ?
Úmrtí v rodině, nástup do nové práce
Druhá polovina roku byla velice náročná,v srpnu mně zemřela babička,před měsícem otec. V práci nový šéf se kterým sem nenašla společnou řeč,celkový pocit vyhoření,změna zaměstnání.Takže psychika.
V pátek 9.12. mi zemřel těžce nemocný bratr, jezdila jsem za ním každý den. Teď mi to ježdění za ním moc schází. Každý den ve stejnou hodinu najednou nemám kam jet.
Věčně přesuny
Zdraví
Největší překážkou byla obava ze změny … udělat krok novým směrem a opustit něco, na čem jsem ulpívala déle, než bylo záhodno 🙂 Tuhle změnu, která bolela, ale byla velmi očistná, jsem si pak zpečetila přechodem přes žhavé uhlí.
Nejdříve úraz a pak změna práce
Operace kolene a následná rehabilitace. Ale už je líp.
vlastní lenost – to je vlastně překážka pořád, nejen letos
Pořád překonávám sama sebe, jak u zkoušek ve škole, tak i v soukromém životě. Snažím se být víc samostatnější, víc si věřit a trávit čas s těmi, které mám nejvíc ráda. 🙂
Panické záchvaty z lidí…takže byl problém jít i nakoupit..
Nejtěžší připouštěcí test ke zkoušce z literatury, pouze jeden pokus… a dala 🙂
Svoji lenost 🙂 Abych se rozhoupala a konečně se sebou něco začla dělat.
Udělat maturitu
Rozhodnout se, zda půjdu za hlasem srdce…nakonec ano, nechala jsem práce a odjela do zahraničí. Začátky nejsou jednoduché, ale věřím, že vše dopadne dobře.
Pro mě bylo nejtěžší udělat maturitu a následný přestup na vysokou školu.
Největší letošní překážkou byl návrat domů z Kanady, kde jsem rok žila. Byl to úžasný rok a potkala jsem tolik skvělých lidí, že jsem při odletu brečela ještě víc, než když jsem opouštěla před rokem rodinu a letěla tam? každopádně je to měsíc, co jsem doma a diář by se mi opravdu hodil, abych si mohla ten život v Čr zase zpátky uspořádat, protože zatím je to dost náročné ? takže vlastně tu překážku stále překonávám ?
Úmrtí maminky, výpověď v práci (kde jsem byla téměř 10 let), psychické zhroucení, autonehoda, nedostatek financí… No, letos toho bylo dost, ale už je (v rámci možností) líp. 🙂
Největší překážkou bylo asi vůbec první stěhování pryč od rodiny, nijak daleko ale i tak to bylo ze začátku dosti krušné.. 🙂
Asi největší překážka byla pro mne operace. Ale všechno šlo hladce a překonalo se to.
Určitě to byly bakalářské státnice, ale je to tam a napoprvé! 😀
Měla jsem letos dvě velké překážky, které se uskutečnily v jednom měsíci..jako první reparát (úspěšně) a za druhé a to horší, pohřeb mé babičky. Už odmalička jsem se pohřbu děsila a při té představě, že tam musím se mi dělalo špatně. Překonala jsem sebe sama, že tam půjdu, protože bych toho pak litovala, ale doufám, že to dlouho nezažiju…
letos bych slovo překážka nahradila slovem výzva. čekala jsem miminko a přišlo několik náznaků, že by nemuselo být vše v pořádku. měla jsem strach jako jakákoliv jiná žena. vzala jsem to útokem – snažila se být pozitivní, hodně se hýbat, chodila jsem pravidelně na těhotenská cvičení, doma cvičila jógu a snažila se relaxovat, zdravě jíst a na porod se připravovat různými způsoby. v tramvaji mě pustili sednout všehovšudy jednou, protože víckrát jsem jí nejela – chodila jsem všude pěšky. díky tomu jsem se dostala do takové formy, ve které jsem zvládla porod nečekaně velkého miminka a oba dva jsme v pořádku 🙂 a cítím ohromnou pokoru. cervenkova.barbora@seznam.cz
neúspěch ve škole
Rozhodnutí, zda uspat našeho koňského kamaráda. A pochybnosti, jestli žiju tak, jak chci a jestli směřuji správným směrem.
Výběrové řízení na nové místo
Odjet na měsíc do Asie bez přítele a rodiny 🙂
Tento rok byl opravdu slozity a plny zmen, ale nejtezsi bylo prekonat svou palicatou hlavu s prijmout vsechny vse “prusery” za vlastni. Prestat hazet vinu na vsechny okolo, kdyz si vlastne za vse muzu sama, postavit se tomu celem a zacit na sobe poradne makat…. to byl tenhle rok opravdu velky orisek
Každodenní boj mezi dokončením práce a časem pro rodinu. Ale nevím, jestli jsem ho překonala. Spíš mám pocit permanentní prohry.
Když se zamyslím, tak mám ohromné štěstí, že jsem tento rok nemusela řešit nic obtížného a vážného. Nejzásadnější pro mě bylo, když začala mladší dcera chodit do školky ? Ale zvládly jsme to obě ?
Měli jsme naplánovaný krásný nový domek, ale bohužel těch překážek nám do toho vlezlo hned několik, tak jsme si řekli, že to tak mělo být a v únoru začínáme rekonstruovat starý domek..:)
překážku? spíš „pana“ překážku…když vám někdo do očí vpálí, jak moc tlustí jste i přesto že věděl, jak moc s tím bojuji a jak moc se s tím „peru“ i co se týče poznámek a posměšek…no, ale i možná díky tomu jsem shodila 30 kilo…a vpálila mu to zpátky… 🙂
Největší překonání bylo moje vlastné sebevědomí. Furt jsem myslela jak se ostatní mají líp, mají lepší věci dopřejí si lepší dovolené. Bylo těžké si v hlavě uspořádat že já se vlastně nemám ještě vůbec špatně a naučit se myslet na sebe. Žiju já né ostatní. A taky makat na tom abych se měla co nejlépe.
Co musíš překonávat stále a denně jsou moje úzkosti. Věřím, že se v tom zlepšuju.
Největší překážka letos – jednoznačně moje zdraví.Zčista jasna nečekaně mně zradilo a stále si se mnou pohrává.Letos je to opravdu velké trápení.
Porod. Plánovala jsem si rychlý, spontální a přirozený porod. Přirozený hlavně proto, že je to nejlepší pro miminko. Bohužel tělo a příroda si to představovala jinak. 😀
V určitém smyslu jde o překážku, takže asi těhotenství a porod krásné a zdravé dcery.. 🙂
Porod, ale stalo to za to ?
během měsíce sehnat nové auto, když to staré už neprolezlo technickou…
Vnitřní pochybnosti o mém životě a kam ho směřuji.
Moje vlastní zdravíčko. Nepatřím mezi lidi, kteří jsou naprosto v pořádku po zdravotní stránce a nikdy jsem si moc nestěžovala, ale tenhle rok mi dal co se týče právě zdravíčka hodně zabrat. Občas je těžké myslet pozitivně, když víte, co vás čeká a že to bude bolet, ale já jsem takový snílek a optimista, že jsem to překonala a musím zaťukat … … .., že už to snad bude jen lepší 🙂
Dvoje státnice a přijímačky. 😀 Ale povedlo se, takže jeden z mých dlouhodobých cílů je splněn! 🙂
Přijímačky na vejšku, kdy jsem si musela nejdřív přenastavit hlavu na to, že na to mám 🙂 A povedlo se 🙂
Musela jsem překonat a překonávám svoji psychiku, která mě občas nutí přestat zvládnout cíle.
Nejtěžší bylo, v tomto roce, dát našeho psa pryč. Dlouho jsem s tím bojovala a nevěděla, co je vlastně správně.
Sama sebe, někdy je nejtěžší přiznat pravdu sám sobě.
Když se z ničeho nic dozvíte, že se musíte odstěhovat z podnájmu, protože jiný člen Vaší rodiny chce bydlet právě v tom bytě :D. Bylo to velké zklamání ohledně rodinných vztahů..ale aspoň jsem překonala názor, že všichni chápou slušnost (ale i další věci) stejně….no a nakonec máme už skoro svůj vlastní byteček, takže zde platí, že zlé je pro něco dobré :).