Kroužkovému diáři jsem odolávala dlouho. Živě si vzpomínám, jak jsem se tolikrát nadchla pro krásný kroužkový zápisník a pak jakožto levák prskala, když jsem měla psát na pravou stranu. Ruku jsem pokaždé nepřirozeně zlomila v kloubu a snažila se napsat poznámky, aniž bych musela list vytáhnout. Týden. Maximálně! Tak dlouho to obvykle trvalo, než skončil ve skříni.
A pak se objevil přede mnou On. Světle šedý. Hebký. Nový a voňavý. S kroužky. Aha! Vyhrnula jsem si rukávy a pustila se do utužování našeho přátelství. Tentokrát se nevzdám. Konečně budu mít všechno na jednom místě. Žádný diář na tohle, zápisník na tamto a jiný sešit zase na ono. Pohádka! A ta záhy skončila ve chvíli, kdy jsem měla plné desky a vůbec jsem nevěděla, kde je co a jak se v tom jen vyznat.