Jsou chvíle, kdy jsme trochu unaveni z toho, že se nezastavíme. Tolik věcí se musí udělat, tolik schůzek se musí absolvovat, na tolik kroužků musíme děti zavézt! Co bychom dali za den volna a odpočinek!
A pak jsou chvíle, kdy bychom vlastně byli moc rádi za ten kolotoč povinností, schůzek, kafíček a večeří s přáteli, nedělních obědů u babiček či hlučných oslav v dětských hernách plných balónků. Chvíle, kdy bychom byli rádi za to, aby všechno bylo jako dřív. Ta chvíle je právě teď.