Michaela Kolková: Bullet journal? Jakmile jsem pochopila, o co jde, nebylo cesty zpět

Před pár dny jsme vám představila náš měsíční samolepkový kit na květen 2019 a musím přiznat, že z něho mám obrovskou radost. Ptáte se proč? Důvod je prostý. Moje pozvání k jeho tvorbě totiž přijala Míša v šálku. Pokud sledujete český plannerský rybníček, určitě vám Míšu nemusím nijak zvlášť představovat. A pokud nějakou náhodou nevíte, o koho jde, dovolte mi, abych vás seznámila. Míša Kolková, královna českého bullet journalingu, kreativní duše s úžasným talentem pro psaní a kreslení.

Míšo, moc ti děkuji za vytvoření nádherných ilustrací ke květnovému kitu. Když jsme se spolu na této práci domlouvaly, neměla jsi ode mě žádné konkrétní zadání a bylo tedy na tobě vymyslet téma a barevné ladění. Co ti bylo inspirací a proč jsi se rozhodla pro včeličky a sladký med? 🙂
Inspirací mi bylo hlavně jaro, protože všechno zase krásně ožívá. Mám ráda přírodu a vlastně se jí hodně inspiruji ve své tvorbě. Myslím, že tuhle zálibu prohloubilo i studium environmentalistiky. Konkrétně včelky mi ležely v hlavě už dlouho, jen jsem čekala na správnou chvíli, kdy je použiji v diáři. Nakonec je ale všechno jinak a včelky se staly tématem naší spolupráce. Pro mě však mají samolepky včel i další význam. Beru je jako hezkou poctu mému dědovi, který byl ještě donedávna velkým včelařem.

Dostat kresby na papír a následně pak do digitální podoby určitě znamená spoustu práce. Mohla bys nám ten proces trochu přiblížit?
Jasně. Nejprve bylo potřeba načrtnout, jak by měly včelky a další motivy vypadat. K tomu je potřeba obyčejná tužka a guma. Hodně gumy. Jakmile vše dostalo konečnou podobu, přešla jsem k barvám. Samolepky jsou malované kombinací akvarelových pastelek a barev, některé detaily pak bílým a černým fixem. Když jsem obrázky naskenovala do počítače, bylo třeba je upravit, aby z nich vznikly samostatné objekty s průhledným pozadím. Za tím už není žádné umění, jen zdlouhavá práce v grafickém programu. Ale výsledek stojí, doufám, za to.

Poté, co jsem od tebe dostala hotové obrázky, pustila jsem se do přípravy kitu. Co říkáš na konečný výsledek?
Je boží. Musím říct, že jsem z něj byla nadšená víc, než když jsem si poskládala samotné obrázky jen tak vedle sebe. V kitu to celé krásně ladí, dýchá jarem a prostě dává smysl.

Uvidíme samolepky z kitu i ve tvém diáři?
Bezesporu. A taky na lednici, telefonu, počítači, zrcadle… (smích)

Míšo, ty se věnuješ bullet journalingu. Jak ses k této metodě plánování dostala?
Pamatuji si, že to bylo o prázdninách před nástupem na vysokou. Sledovala jsem videa a v jednom jsem narazila na tohle podivné spojení slov. Jakmile jsem pochopila, o co jde, nebylo cesty zpět. Následující den jsem si pořídila první blok a začala s plánováním. Kreslení a malování jsem měla ráda už jako malá, ale na zapisování do úkolníčku jsem paradoxně nikdy nebyla. To přišlo až s bullet journalem a jsem za to ráda, protože teď bych byla bez diáře ztracená.

Vést si bullet journal je v mých očích docela náročné. Člověk na to musí mít čas, musí umět hezky psát a kreslit a také potřebuje spoustu psacích a kreslících potřeb. Souhlasíš s tím?
Souhlasím tak napůl. Nebudu lhát, že vést si bullet journal není časově náročné. Je skutečně potřeba vymezit si na plánování nějakou dobu a postupně si z něj udělat návyk. Pak už to jde samo a člověk si u tvoření dokonale odpočine. Na druhou stranu si ale nemyslím, že je potřeba umět perfektně psát a kreslit. Bullet journal může dělat každý. Jeho největší kouzlo totiž vidím v tom, že si ho každý vytvoří na míru podle svých možností. Navíc ten proces a pozorování, jak se měsíc od měsíce zlepšujete, je k nezaplacení. Pomůcek také není do začátku potřeba mnoho. V pokročilejší fázi už je to spíš sběratelská záležitost a touha zkoušet nové věci.

Pokud bych se rozhodla začít tvořit vlastni bullet journal, co bys mi poradila?
Hlavně začít a neodkládat to. Výhoda bullet journalu je v tom, že můžeš začít kdykoliv. Pak bych doporučila sešit s tečkovanými stránkami, černý fix, několik barevných fixů a samozřejmě samolepky (smích). A určitě bych poradila i to, aby tě neodradily první nezdary.

Tvoje plánování je velice kreativní a využíváš při něm spoustu papírenských nezbytností. Takže mě zajímá, zda si na nějaké z nich vyloženě ujíždíš? Třeba já mám doma hromady post-it lístečků – tolik, že je nemůžu nikdy v životě vypotřebovat. Ale když pak vidím v papírnictví nějaké další, prostě je hrozně potřebuji a pořídím si další. Máš nějakou podobnou závislost?
Mám nutkání říct, že na všechno. Ale v poslední době ráda zkouším nové značky fixů, především štětcového typu. Když už vejdu do papírnictví, tak jim většinou neodolám. Na druhém místě by byly samolepky, i když těm podléhám spíš na internetu než v kamenných obchodech. O třetí místo se perou washi pásky a obyčejné tužky.

Před nedávnem jsi otevřela vlastní obchůdek na Fléru. Můžeš nám ho blíže představit?
Obchůdek je spíš takovou drobnou zkouškou, zda by mělo smysl se tvorbě vlastních výrobků věnovat do budoucna. Tvořit mě neuvěřitelně baví a chtěla jsem se posunout dál. Původně jsem nabízela hlavně digitální věci k tisku, nově pak lepené bločky se seznamem úkolů. A pokud všechno půjde podle plánu, mohla by za chvíli přibýt ještě jedna novinka.

Musím říct, že obdivuji, kolik toho stíháš. Kreslíš, plánuješ a velice čtivě o tom píšeš. Na svém instagramovém profilu denně sdílíš inspirativní fotky. Tvoříš krásné papírenské drobnosti a nedávno jsi také začala i natáčet úžasná videa. Máš nějaký cíl nebo sen, který by sis chtěla v tomto směru splnit?
Asi to všechno ještě dlouhou dobu zůstane jen u snu, ale ráda bych se zlepšila v malování a dělala víc ilustrací. V budoucnu bych si pak chtěla otevřít skutečný obchod s vlastním papírnictvím. A pokud se můžu zasnít ještě trochu víc, tak jsem už od základky chtěla napsat knihu. Tak uvidíme.

Míšo, ještě jednou ti moc děkuji za spolupráci i za rozhovor a moc ti přeji, aby se všechny tvé sny co nejdříve vyplnily.